Ve městě křidýlek chcípl pes

Po měsíci jsme poprvé opustili Kanadu a překročili hranici USA.  Cílem naší cesty bylo asi 160 km vzdálené Buffalo. Nemůžu se nezmínit o našich spolucestujících v autobuse, který vyjížděl v 7 ráno z Toronta. Jedna paní si dávala na vlasy natáčky a malovala obočí, druhá si dokonce lakovala nehty. Vše samozřejmě za jízdy. Tomu říkám efektivní využívání času.

Čekání a kontrola na hranicích zabraly celkem asi tři čtvrtě hodiny, takže do deštivého Buffala jsme přijeli s mírným zpožděním. Rovnou jsme vyrazili do velkého nákupního centra na okraji města. Vojta si tu chtěl koupit nový iPhone a já něco na sebe. Ani jeden z nás neuspěl – v Apple Store měli černé iPhony vyprodané a móda ala 90. léta, která teď všude frčí, není zrovna můj styl.

Centrum města bylo téměř liduprázdné. Jen před monumentální art deco radnicí, která, jak se ukázalo, je v sobotu zavřená, poklidně demonstrovalo asi padesát nadšenců. Vojta naznal, že Buffalo je takovým Brnem státu New York. V českém druhém největším městě to taky o víkendech zrovna moc nežije…

Nadzemním metrem jsme z mrtvé hlavní třídy (originálně nazvané Main Street) dojeli k Erijskému kanálu, který spojuje Erijské jezero s řekou Hudson. Na břehu kanálu sídlí The Naval & Military Park a kromě dalších vojenských strojů, tu kotví obrovská válečná loď.

Po procházce přišla na řadu tolik očekáváná večeře. Předem jsme si vybrali Anchor Bar, legendární podnik, kde v roce 1964 poprvé spatřily světlo světa Buffalo Wings – smažená křidýlka s omáčkou z octového základu. Restaurace byla opravdu stylová, přeplácaný retro interiér se stěnami pokrytými stovkami fotek slavných osobností s věnováním, novinových článků a ocenění. Křidýlka se tu servírují po 10, 20 nebo 50 kusech. Snad všechny stoly okolo nás měly na sobě obrovský nerezový podnos s hromadou téhle místní speciality, která se podává s řapíkatým celerem a dipem z modrého sýra. My se spokojili s malou porcí, s Anchor chips a výběrem smažených jídel. Křidýlka byla šťavnatá, lehce pálivá (dali jsme si medium) a omáčkou popatlaná míň, než bývá zvykem, což mi vyhovovalo. Stejně bych ale uvítala misku s vodou a citronem na opláchnutí rukou. Po friťákové náloži jsme zvládli ještě pošérovat dezert, Hot Fudge Sundae Cheesecake byl boží.

Protože nám do odjezdu zbývaly ještě tři hodiny, stihli jsme navštívit i kampus University at Buffalo a nakouknou na Forest Lawn Cemetery. Hřbitov už měl bohužel po zavíračce a tak jsme se nemohli podívat na hrobku podle návrhu Franka Lloyd Wrighta.

Takže poučení: Buffalo je díra, kde chcípl pes, ale křidýlka mají dobrá. Je tu sice o dost levněji, než v Torontu (pivo za $3 bylo luxusní), ale jinak jsme si znovu uvědomili, jak je ontarijské hlavní město skvělý…:)

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

Povězte nám k tomu něco!