Jak jsme po kanadsku vzdávali díky

Do Toronta přišel podzim a s ním červené javorové listy a dýňová sezóna. Říjen navíc patří dvěma velkým svátkům – Díkuvzdání a Halloweenu. První jmenovaný připadá na druhé pondělí v měsíci (letos to bylo 8. října) a my ho společně se sousedy z bytu nad námi oslavili nedělní opulentní večeří.

Zatímco k americkému Díkuvzdání se vztahuje povídání o poutnících a indiánech, to kanadské žádný velký příběh nemá. Samy Kanaďanky nám říkaly, že je hlavně o jídle a podle toho to vypadalo.

Už v sobotu večer se Jacy a Virginie pustily do přípravy dezertů. Nedělní vaření začalo hned po poledni. V troubě u sousedů se pekl (organický!) krocan, v naší taro a sladké brambory, které posléze vystřídala nádivka  Celý dům nádherně voněl a všichni měli slavnostní náladu, skoro jako o Vánocích.

Alex se rozhodla svou stylovou kuchařskou zástěrku doplnit o šaty, šňůru perel a rudou rtěnku. Ostatní příslušnice něžného pohlaví nemohly zůstat pozadu a v kuchyni tak rázem bylo pět stylových „desperate housewives“, z nichž tři vařily a dvě okouněly (návštěva + já).

Ke slavnostní tabuli nás zasedlo celkem osm. Chyběl Pierre, který musel zachraňovat bezpečnost Microsoftu. Po přípitku následovalo dlouhé posílání dobrot kolem stolu a jejich nakládání na talíře. Museli jsme ochutnat všechno! Mým favoritem byl krocan s brusinkovou omáčkou, Vojtovi nejvíc chutnala nádivka s krocaní omáčkou.

Všichni jsme se přejedli, takže kanadské Díkuvzdání splnilo svůj účel. Před dezertem byla nutná pauza na slehnutí. Vyplnili jsme ji hraním podomácku vyrobeného Time’s up! a popíjením Cointreau. A sladká tečka byla skvělá – dýňový cheesecake rozhodně patří do top kanadských objevů.

Od teď chci Díkuvzdání slavit každý rok!

 

 

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

Povězte nám k tomu něco!