Prague: Česká restaurace pod srbskou nadvládou

Bylo nebylo, v centru Toronta více než 40 let fungovala vyhlášená česká restaurace Prague Deli. Kromě svíčkové a knedla zela vepřa, zde prodávali i české dobroty a to jak balené (sladkosti, nápoje, zavařeniny…), tak vážené (sýry, uzeniny, knedlíky…). Byl to prostě takový český gastronomický ostrůvek uprostřed kanadského velkoměsta, kam si chodili Češi zavzpomínat na chuť domova. Náš kamarád Pavel tu kdysi potkal i paní Baťovou. Pak ale přišel nový (srbský)  majitel a rozhodl se, že kromě interiéru změní i kuchyni. Česká jídla se mu asi zdála málo světová a tak teď v Prague údajně podávají východoevropské speciality. Protože i nám se po třech měsících zastesklo po knedlících, vypravili jsme se do Prague tuto sobotu.

V osm hodin večer byla restaurace téměř plná. Museli jsme si chvíli počkat, než nás číšník usadí. Nemůžeme mu to mít za zlé, protože byl na obsluhování, usazování i bar sám. (Majitele, který nesystematicky pomáhal dolévat hostům vodu nepočítám). Objednali jsme si pivo (nad Plzní vyhrál náš oblíbený Steam Whistle) a pustili se do čtení menu. Bavili jsme se anglicko-českými názvy a pozastavovali se nad zvláštními kombinacemi. Řízek s haluškami a se zelím? A jak asi vypadají „crispy knedliky“?

Potěšilo mě, že speciálním předkrmem dne bylo konfitované kachní stehno, na které jsem měla už dlouho chuť. Jako druhý chod jsem vybrala „suckling pig palacinky.“ Vojta se po dlouhém váhání rozhodl pro guláš s knedlíkem. V kuchyni to zřejmě fungovalo lépe než na place a jídla dorazila během pár minut, pěkně všechna naráz, tedy včetně předkrmu. Pokrmy na talíři vypadaly ještě zvláštněji než na papíře. Vojtův guláš byl fakt divný – vysušená pseudojitrnice nakrájená na kousky, smíchaná s brambory a zalitá paprikovou omáčkou. Aspoň, že knedlík byl opravdový, český houskový.

Pavel, který se rozhodl pro bláznivou řízkovou kombinaci, dostal halušky přímo z friťáku. Jeho přítelkyně Radka byla překvapená z malé porce pstruha. Moje „palacinka“ v sobě ukrývala překmínovanou vepřovou směs s kapustou á la školní jídelna a ozdobená byla fritovanou prasečí kůží.

Kachní stehno však bylo vynikající. Masíčko krásně odpadalo od kosti. Chybělo mi k němu jen poctivé červené zelí. Z české kuchyně jsme toho vážně moc neochutnali.

Nejsem odborník na východoevropskou kuchyni, ale myslím, že to co v Prague podávají je nesmysl. Na jídlech bylo vidět, že kuchař umí vařit, ale jeho výtvory nemají hlavu ani patu.

Původní nabídka českých lahůdek se také o poznání zmenšila. V regálech zbývalo jen několik lahví Kofoly, opuštěné tuby Indulony, nakládané okurky Znojmia a pár sladkostí. Stále však prodávají sýry, uzeniny a předvařené šišky knedlíků.  Uvidíme, za jak dlouho je nahradí pivo Jelen a čevapčiči.. Tedy spíš neuvidíme, protože pokud se nezmění menu či majitel, tak už do Prague určitě znovu jíst nepůjdeme.

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

2 příspěvků u “Prague: Česká restaurace pod srbskou nadvládou”

  1. Tak srbsky pan provozovatel s fritovanymi haluskami ocividne neuspel – nedavno jsem se byla projit po Queen Street a restaurace je zavrena. Uvidime, co s podnikem bude dal.

  2. Hm, docela zajímavá výzva pro šikovného kuchaře-podnikatele! 😉

Povězte nám k tomu něco!