Předvečer Vánoc v Nevadě

V neděli 23. prosince ráno vyrážíme půjčeným autem směrem Las Vegas. A není to ledajaké auto, ale Ford Mustang 2013. Vojtův sen a vánoční dárek.

Cesta po Mulholland Drive, která se klikatí v kopcích nad LA, nabízí skvělou vyhlídku na město. Není divu, že tu bydlí tolik slavných lidí. Potkáváme několik mikrobusů, které vozí turisty po vilách celebrit. Převážně španělsky hovořící skupinky si nadšeně fotí příjezdové cesty a vysoké ploty Jacka Nicholsona či Madonny.

Nízká rychlost (max. 70 mph), čtyři a více pruhů a předjíždění z obou stran – na řízení po americké dálnici si musíme chvíli zvykat. Krajina je plná kopců a větrných elektráren. Následuje dlouhá cesta pouští. Nekonečné rovné silnice, rádio i telefony bez signálu a nikde nikdo. Ještě, že máme dost vody a sušeného masa, snad nám vystačí nafta. Ve tmě přejíždíme hranici a konečně se ocitáme v Nevadě.

Přespání máme naplánováno v klasickém americkém motelu v městečku Beatty.

Večer zajdeme na jídlo do jedné ze čtyř místních hospod, které stojí vedle sebe u hlavní silnice. V malé putice v kovbojském stylu je jen jeden dlouhý stůl, slečna za barem navlečená v teplém svetru a čepici kouká na televizi a u kamen leží pes. Stěny jsou tu souvisle pokryté plaketami a diplomy z různých soutěží o nejlepší chili. Volba je tedy jasná – miska chilli za $4 a pitcher piva za $6. Po deváté se pomalu začínají slézat místní. Těhotná čtyřicátnice s cigaretou a starý děda nemluva. Každý z nich si po příchodu hodí kostkami a když jim padne správné číslo, mají drink zdarma.

Když dopijeme přesouváme se do sousedního „saloonu“, kde to víc žije. Tady mají pro změnu vytapetováno popsanými bankovkami a kusy aut. Brzy se s námi dají do řeči dva místní. Chuck, který byl v Evropě jako voják při pádu berlínské zdi neustále opakuje:,,The most important thing is that you have wonderful time in America!“ a vzpomíná, že po Budvaru z Československa ráno bolí hlava. Jeho milenka, původem odněkud z Polynésie, mi vykládá, že jako žena se musím společensky angažovat, jinak nemám šanci uspět.

S přibývajícími hodinami místní přecházejí z lahvových piv na modré panáky. Ptáme se barmanky, co to je a dostaneme vzorek zdarma. Chutná to jako navoněná a oslazená tequilla. Otočíme ještě pár drinků s Chuckem a ten pak sedá do auta a jede domů. Tak takhle se žije v Nevadě.

/To be continued…/

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

2 příspěvků u “Předvečer Vánoc v Nevadě”

  1. Počkej Katko, ten Mustang byl na naftu???

  2. Ahoj Tome, sice řídím, ale pořád jsem jen holka, která autům nerozumí:D Samozřejmě byl na benzin;) Díky za postřeh, opravím to v článku.

Povězte nám k tomu něco!