On the road to Boston

Minulý týden nám přijela druhá návštěva z Česka – MKPR slečny Eliška, Miška a Peťa. Kromě klasických torontských pochůzek jsme se s nimi vypravili přes zamrzlé Niagary do Bostnu.

Celý výlet byl naplánovaný dlouho dopředu. Stály za ním levné letenky, Vojta, jeho přesvědčovací schopnosti a nějaký ten alkohol v krvi. A taky nejspíš velká touha po dobrodružství. (O tom, jak holky cestovaly do Kanady přes Boloňu a Řím, si můžete přečíst na blogu Elišky.)

Ukázalo se, že navzdory naším představám, není březen jaro, ale pořádná zima se vším všudy. Na Niagaře se tahle skutečnost sice projevovala úchvatnou podívanou v podobě zamrzlých vodopádů, ale také úplnou vylidněností. Kromě nás, pár zakuklených Asiatů a zájezdu Amišů tu nebyla ani noha. Dokonce i většina restaurací a obchodů měla zavřeno. Večer jsme zjistili, že všichni lidi jsou v casinu a projíždějí na automatech svoje životní úspory.

V 8 ráno jsme vyrazili z hotelu taxíkem přes Rainbow bridge do USA, kam jsme úspěšně propašovali láhev absintu. Následovalo nekonečně čekání na autobus MHD a okružní jízda do autopůjčovny. Vojta se hrozně strachoval, že se s kufry nevejdeme do auta, ale zvládli jsme to. Máme před sebou 500 mil, během kterých jako bychom projeli celou Evropu. Cedule u dálnice hlásí sjezdy na Rome, Amasterdam či Liverpool. Amíci při pojmenovávání měst nebyli moc originální…

V Bostonu jsme se poprvé rozhodli vyzkoušet Couchsurfing. Celá naše pětice by měla nocovat u studenta Harvadu Juana, který bydlí v Cambridge blízko univerzitního campusu. Ukázalo se, že to byla ta nejlepší volba.

Starý dům s prostornou kuchyní obývají tři kluci, studenti. Náš hostitel je z Mexika, miluje večírky a procestoval celý svět. Výměnou za láhev absintu nám na dvě noci přenechal svůj pokoj a ustlal si na gauči. Jeho kamarád Ben se uvolil k tomu, že nám ukáže, jak se dostaneme k Harvadu a zajde s námi na jedno pivo. Ve skvělé studentské hospodě s námi pil až do zavíračky a doma se vplížil do kuchyně pro asi dvoulitrovou láhev whisky.

Druhý den máme pravej americkej hangover, na který platí jen koblihy a ledový čaj z Dunkin Donuts. Navzdory snow storm objevujeme krásy Bostonu. Pochodovat v silném větru jde jen se skloněnou hlavou, takže místo po domech, koukáme na chodníky.

I tak jsme ale nadšení z krásy města. A stejně tak se nám líbí campus Harvardu a básníme o tom, jak tu chceme studovat.

A abych nezapomněla – až pojedete na Harvard a budete se fotit se sochou Johna Harvarda, tak na ni nesahejte. Močení na podobiznu zakladatele téhle prestižní univerzity je totiž jeden ze tří studentských rituálů. Další dva jsou sex v knihovně a naked run. Zatím máme splněný jen jeden…

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

2 příspěvků u “On the road to Boston”

  1. kterej jste splnili, chci to vědět:D

  2. Zuzi, hádej:D Bylo to v zimě, večer cestou z hospody… a byli jsme tři!

Povězte nám k tomu něco!