Víkend v Montreálu

Díky blogu jsme si našli v Torontu nové české známé – Zuzku a Aleše. Před týdnem jsme s nimi popili pár piv a dali dohromady plán na výlet do Montreálu, který jsme tento víkend realizovali.

Všechno jsme zařizovali celkem narychlo, ale podařilo se nám na airbnb najít útulný byt se dvěma ložnicemi v centru Montrélu. Navíc s parkováním zdarma. Poprvé jsme si půjčovali auto v Kanadě. Vojta má sice u Hertzu zařízený Gold Membership (to si mimochodem může zdarma online udělat každý a má to řadu výhod, hlavně, když je vám míň než 25), ale stejně jsme byli trošku nerovózní, jestli nebude nějaký problém s řidičákem. Ten český totiž platí v Kanadě jen 3 měsíce. Nikdo se však na nic neptal a tak jsme se v sobotu ráno naskládali do fungl nové Toyoty Corolly a vyrazili směr Quebec.

Řízení v Kanadě je podobná nuda jako v USA. Cesta po nekonečně dlouhé rovné dálnici s nízkou povolenou rychlostí se strašně vleče. Limit je tu 100 km/hod., ale pokud se držíte do 120, tak to prý nikdo neřeší. 500 kilometrů překonáme za necelých šest hodin.

GPSka nás neomylně zavede před dům na hlavní třídě, kam za námi za chvíli dorazí i náš hostitel Sergio. Byt je parádní. Útulné 3+1 s terasou a spoustou obrázků ve francouzském stylu. Lehce vybalíme, dáme si panáka na uvítanou a jdeme objevovat krásy starého města.

Bydlíme fakt úplně v centru, takže pěší cesta na náměstí Place d’Armes s katedrálou Notre-Dame trvá slabou půlhodinku. Je to pěkná procházka, škoda jen, že počasí nám moc nepřeje. Je lehce nad nulou, fouká a chvílema prší nebo dokonce sněží. V jarní bundě moc nejuchám.

Protože je nám kosa a máme hlad, s Vojtou zamíříme do hospody. Sportovci Zuzka a Aleš se rozhodli pro podvečerní výšlap na Mount Royal, odkud má být skvělý výhled na město. Večer se sejdem v našem stylovém obýváčku, povídáme a ochutnáváme quebecká piva. Když mi Aleš ukáže fotky z kopce, rozhodnu se, že tam ráno musíme taky.

Cesta na Mount Royal je slušná ranní rozcvička. V deset tam šlapeme všichni čtyři a potkáváme spoustu místních sportovců i turistů. Pohled dolů ale vážně stojí za trochu námahy.

Na zbytek dne se rozdělujeme – zatímco Aleš a Zuzka chtějí hlavně vidět Olympijský park, my to bereme z druhé strany ze Saint Helen’s Islandu, kde se konalo Expo 67. Svítí sluníčko a tak si celý den užíváme i přes to, že spousta věcí je v rekonstrukci nebo zavřená, protože ještě není sezona.

Na oběd si chceme dát proslulé Montreal-style smoked meat. U vyhlášených hebrejských delikates Schwartz’s je hrozná fronta, tak zamíříme přes ulici do Main Deli Steak House, který má skvělé hodnocení na Yelpu. Vojta navíc na internetu našel, že tohle retro lahůdkářství měla v oblibě i kanadská superstar Celine Dion. Pak se ale její manžel stal spolumajitelem Schwartz’s, tak musela začít chodit tam.

Nicméně musím říct, že montrealská masová specialita pro nás byla zklamáním. Uzené maso obalené v koření a nakrájené na tenké plátky nám naservírovali na hnusném toastovém chlebu s obyčejnou hořčicí, okurkou a la český kvašák a malým salátkem coleslaw. Maso bylo dobré, ale to od strejdy z Moravy je lepší. Vojtovi nejvíc chutnala smoked meat poutine a já byla nadšená z black cherry coly lokální značky. Miluju umělé třešňové aroma.

Po jídle jsme zamířili do Latinské čtvrti, které má údajně připomínat Paříž. Spíš jsme si ale připadali jako v SOHO. Montreálská zástavba nám vůbec přišla dost podobná té newyorské.

Město je hrozně umělecké. Všude spousta galerií, soch, moderních plastik i street artu. Na každém rohu jsme naráželi na nějaké umělecké objekty, což je paráda. Uměleckou atmosféru dokresluje i tráva, která je tu cítit snad ještě víc, než v Torontu.

Chvílema jsem měla pocit, že vůbec nejsme v Kanadě a to kvůli francouzštině. Spousta nápisů tu není dvojjazyčně a obsluha v restauraci neumí anglicky. My zase neumíme francouzsky a tak jsme občas byli trošku mimo.

Taky jsem si všimla, že tu tolik nefrčí Tim Horton’s, ale spíš Starbucks a úplně nejvíc tradiční kavárny. Nějaké klady francouzské kořeny přeci jen mají.

Den jsme zakončili krátkou návštěvou Parc Olympique. Stadión vypadá zdálky hrozně moderně a hezky, ale zblízka je to velká betonová barabizna, jejíž obrovské prostory evidentně nejsou dostatečně využívány. Sportovní fanoušci to možná budou vidět jinak.

Navečer jsme nastartovali auto a rozloučili se s Montrealem. A brzy nás už čeká i rozloučení s Torontem…

Btw. cesta + ubytování nás vyšlo na cca $90/osoba;)

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

Povězte nám k tomu něco!