Party v Havaně aneb „autentico Cubano bar, no turista“

Po deváté večer si s Vojtou a Dalem bereme taxík u hotelu. Zatímco oficiálně označená auta odsud jezdí do hlavního města za fixní cenu 25 CUC (1 CUC je něco málo přes 1 CAD), starou károu se tam pohodlně svezeme za 12 CUC. Auto nemá pásy, ale zato má sound system a řidič pořádně šlape na plyn.

Klub na střeše hotelu Habana Libre, který byl původně vybudovaný pod značkou Hilton, otevírá až v 10:30, tak nejdřív míříme do lokálního baru na pivo Bucanero za 1 CUC. Stihneme vypít tři plechovky.

Přes prosklené stěny klubu je fantastický výhled na celé město. Vůbe se nedivím Fidelovi, že si těsně po revoluci hotel vybral jako svoje sídlo. Program nezačne dřív než o půlnoci, ale čekání se vyplatilo. Kapela je skvělá. Asi hodinu posloucháme a já s Vojtou i tancujeme. Pak nás ale přepadne touha po dobrodružství a přemluvíme Dalea, aby s námi vyrazil zjistit, kam chodí pařit místní mládež. Vojta za tímto účelem přišel s frází: „Autentico Cubano bar, no turista“, kterou pokládá jako otázku mladým lidem na ulici.

Končíme na zakouřené diskotéce v podzemí, kde si Dalea vyhlídla mladá kubánská kočička s dvěma zlatýma zubama. Jsou tři hodiny ráno a podnik zavírá. Nám se ale ještě nechce domů a tak úkolem „autentico Cubano bar, no turista“ pověříme naši novou společnici a její kamarádku, které toho anglicky moc nenamluví. Slečny nás chvíli vodí po hlavní ulici, ale žádná z nabízených diskoték nás neláká. Nakonec skončíme ve stylovém klubu Gato Tuerto. Na pódiu krásně zpívá stará zpěvačka s vykouřeným hlasem a mají tu výborné mojito.

Začínám být unavená. Zaplatíme účet. Dale pochopitelně platí za obě slečny, za které před tím zatáhl i vstupné. Jdeme hledat taxík. Slečna „zlatouzubka“ drží Dalea za ruku a těší se na výlet do hotelu Tropicoco. Kanaďan však její zájem nesdílí, přibouchne jí dveře od auta před nosem a poručí řidiči „go!“.

Do hotelu se vracíme někdy po šesté ráno. Noční Havanu jsme si užili dosyta. Tu denní si užijeme v následujících dnech. Nebudu psát, co všechno jsme viděli, to si můžete přečíst v nějakém turistickém průvodci, tak jen pár postřehů.

Kubánky si stejně jako mnoho Češek, libují v odporných dlouhých gelových nehtech. Ty největší hvězdy (obtloustlé čtyřicetileté recepční s knírem apod.) je navíc doplňují síťovanými punčochami. So sexy!

Ani jídlo mimo náš hotel nám příliš nechutnalo. Všechno je nedokořeněné. Dokonce i krevety na česneku neměly žádnou chuť. A předražená paella v podniku, který doporučoval průvodce Lonely Planet, byla velkým zklamáním.

Ta pravá piňa colada není žádná sladká břečka z ananasového džusu, ale pořádně hustý drink, který se připravuje v mixéru z čerstvého ananasu, kokosového mlíka a ledu. Rumu si do něj pak přidáte podle vlastní libosti.

Nejlepší suvenýry nakoupíte na Plaza de Armas, kde je každý den velký blešák s knížkami. My pořídili sešitek „Revolucion Cuban“. Je to komix mapující celou revoluci na Ostrově svobody a zároveň i album na nálepky! Zatímco my si jako malí lepili Barbie a koně, Kubánci mají Che Guevaru a další národní hrdiny.

I takhle vypadají záchody v dobrém klubu v Havaně. Za drobnou minci vám paní u dveří podá pár utržků toaletního papíru a umyvadla neexistují. Takže antibakteriální gel a papírové kapesníčky s sebou…

Ale jinak určitě stojí zato se za Fidelem vypravit!:)

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

Povězte nám k tomu něco!