Konečně zažíváme Kanadu: Ráno zima, odpoledne léto, večer klobásy

Protože neděle má být nejteplejším a zároveň nejjasnějším dnem našeho pobytu v Jasperu, program na dopoledne je jasný – vyjet lanovkou na Whistlers Mountain. Červená kabinka „Jasper Tramway“ je nejdelší a nejvyšší lanovkou s průvodcem v Kanadě. Dole u pokladny platíme za lístky sympatickému chlapci, ve kterém už podle přízvuku poznáme Čecha. Jeho jmenovka říká, že se jmenuje Aleš a je z Chlumu, Czech Republic.

Cesta na vršek trvá asi 7 minut. V kabince jedeme na stojáka a namačkaní jako sardinky. Dělá se mi trochu špatně z výšky. A na pocitu klidu a bezpečí mi nepřidá ani když slečna průvodkyně oznámí, že lanovka oslaví příští rok 50. narozeniny. Uklidňuju se tím, že jsme v Kanadě a tady by si přece nelajsli nás pustit na nějakou starou rachnu.

Z výšky téměř 2300m je nádherný výhled na město, okolní jezera a hory. I zdálky vidíme, že voda poblíž Jasperu není zamrzlá.

Od Upper Station, kde nás vysadila lanovka, se dá ještě vyšlápnout na úplný vrchol hory. Cesta je částečně pokrytá hlubokým sněhem a jsou na ní zábrany, ale následujeme příkladu kanadského páru a pásku přelézáme. V teniskách s hladkou podrážkou to na sněhu celkem klouže.

Šlapeme do kopce. Já funím a vzpomínám, proč přesně nemám ráda chození po horách. Prostě mě nebaví šlapat do kopce, koukat po šutrech a stromech a funět jako lokomotiva. Po pár metrech to vzdávám. Vojtovi, který se rozhodne vydat dál sám, předám foťák.

Zatímco se Vojta statečně škrábe na vrcholek, já se pustím do stavby Inuksuka – jednoduché inuitské sošky člověka z kamenů. Na svoje dílo jsem pyšná.

Vojta výstup přežil. Ještě uděláme pár fotek, dáme si v bufíku colu a už sjíždíme dolů.

Pohled z Whistler‘s Mountain nás nalákal na jezera. A že jich v okolí Jasperu je. Venku je navíc asi 24°C, takže cesta k vodě se jeví jako nejlepší nápad. Po lehkém obědě vyrazíme nejdříve k Pyramid Lake, které leží na úpatí stejnojmenné hory.

Cestou míjíme Patricia Lake, na jehož dně je pohřbený prototyp speciální lodě budované za 2. světové války v rámci operace Habbakuk. Jako jeden z materiálů pro stavbu plavidla byl použit led. V létě se sem na její pozůstatky sjíždějí potápěči.

Nejhezčím jezerem dneška je Beauvert Lake, na jehož břehu se rozkládá areál The Fairmont Jasper Park Lodge. Místo jedné velké budovy je hotel rozdělen do malých bungalovů a součástí je i golfové hřiště, které je prý čtvrté nejlepší v Kanadě.

Na jezeru plavou velké kachny (?) a nad ním lítají tisíce otravných mušek.

Právě hmyz nás odradí od delší procházky. Přesouváme se k posledním dvěma dnešním jezerům, které leží nedaleko.

U Lake Anette je živo. Spousta místních sem vyrazila na piknik, bbq a na břehu se fotí velká skupina svatebčanů. Menší skupinka lidí stojí uprostřed jezera. Z dálky to vypadá, jako by chodili po vodě.

Jdeme se podívat blíž. Paní, která zůstala na břehu, nám vysvětluje, že z téhle strany je jezero tak mělké, že se dá dojít opravdu daleko  a nenamočit se přitom víc než po kotníky. Okamžitě si zouváme boty a jdeme se o tom přesvědčit na vlastní kůži. Voda je ledová, ale v tom vedru je to příjemně osvěžující. Na dně jsou z kamenů vyskládány různé nápisy a obrazce. Sama taky jeden vytvořím.

Když nám uschnou nohy, znovu nazujeme tenisky a jdeme se mrknout ještě na Lake Edith.

Vracíme se do města a přemýšlíme, co budeme večeřet. Já, navnaděná grilováním, které jsme viděli u předposledního jezera, toužím po opékání buřtů. Tak dlouho hučím do Vojty, až už to nevydrří a zajede se mnou do obchodu pro klobásy, chleba, hořčici a zapalovač. Ještě vezmu pár výtisků nějakých free novin a už se vracíme se zpět k Lake Anette, kde jsme před tím viděli veřejná ohniště. Vojta mi sice moc nedůvěřuje, ale oheň zvládnu rozdělat napoprvé. Bílé bavorské klobásy položíme na mříž grilu a během pár sekund zčernají. Ehm. Snažím se je obracet dvěma klacíkama, aby zčernání bylo alespoň rovnoměrné. Po chvíli usoudím, že už mají dost. Pomocí klacíků je přendám na noviny a můžeme jíst. Když se z klobás oloupe tenká zuhelnatělá vrstva, tak jsou dobré. Jsem spokojená.

Akorát příště, až pojedeme někam do přírody, tak si s sebou vezmu aspoň kapesní nožík…

Příjemný podvečer završí velká zvířata, která potkáme u cesty. Můj laický odhad je, že to byly losí holky, ale pokud jste někdo biologicky zdatnější, budu ráda, když mě opravíte;)

PS: Všimli jste si, jak jsem byla celý den hrozně tvůrčí?:)

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

Povězte nám k tomu něco!