Konečně zažíváme Kanadu: Vancouver z 12. patra

V sobotu jsme dojeli do Vancouveru a vrátili auto. Za těch 11 dní a 3100 km jsme si na něj celkem zvykli. Myslím, že nám Dodge bude chybět. O dost míň budeme postrádat satelitní rádio a hitovku Carry On od skupiny Fun, kterou nám hráli minimálně čtyřikrát denně.

Před sebou máme ještě pět nocí ve Vancouveru a jednu ve Victorii.

Vancouverské ubytování přes airbnb je v reálu snad ještě skvělejší, než nám připadalo na webu. Naše hostitelka Jeannie má krásný byt ve 12. patře s velkou terasou ve West Endu blízko Stanley Parku. Poprvé za celou dobu máme k dispozici plně vybavenou kuchyň, čehož nadšeně využíváme. Snídaně na terase nemají chybu.

Jeannie je starší vitální dáma, která každé ráno snídá v županu a přitom už má rtěnku. Z jejího bytu je cítit umělecká duše. Všude tu visí spousta grafik a plakátů. A z nějakého důvodu mám pocit, že to zamlada musela být pořádná divoška.

Od kamarádky Terky, která ve Vancity žila téměř dva roky, máme seznam míst, kam určitě zajít. Z bytu to je všude blízko a tak pořád chodíme pěšky.

Město je jednoduše nádherné. Čisté, se spoustou zeleně a k tomu u moře. Moderní prosklená konda kontrastují se starými cihlovými domy. Třeba v Gastownu to vypadá úplně jako někde v Anglii.

Ač jsem velký milovník Toronta, Vancouver se mi asi líbí o trochu víc.

Při procházce po Canada Place, jehož základem je pavilon země javorového listu z Expa 86, se s námi dal do řeči slovenský děda. Vykládal nám o tom, že tu žije už skoro 30 let, chodí venčit kočku na vodítku, aby ji nesežrali dravci a jak je to hrozné, že Číňani si mohou koupit víza lebo maju peniaze. Mluvil a mluvil a my nechápali, jestli je komunista nebo co a co nám chce vlastně říct. Ale protože se zmiňoval i o kanadské benevolenci k marihuaně, nakonec jsme usoudili, že je prostě jen zhulenej.

První dva dny nám moc nepřálo počasí – bylo typické vancouverské, upršené. Největší slejvák nás zastihl na Granville Island, kam jsme se v pondělí zajeli lodičkou podívat na trh. Zastřešený market byl skoro tak báječný jako ten torontský. Tradičně jsem okukovala všechny mezinárodní dobroty a sbíhaly se mi sliny.

Nebudu se tu rozepisovat o hlavních atraktivitách, protože ty si každý může najít v průvodci. Musíme se ale zmínit o výstavě Grand Hotel. Na tu jsme se s Vojtou zašli podívat do Vancouver Art Gallery a oba jsme z ní byli nadšení. Kromě architektonických zvláštností hotelů mapuje expozice spojitost ubytovacích zařízení s politikou i uměním. Ukazuje taky příběh motelů u legendární Route 66 a mých oblíbených hotelů Canadian Pacific. Pokud se dostanete do Vancouveru, určitě se na výstavu skočte podívat, trvá až do 15. září. A pokud se vám nechce utrácet $20 za lístek, zajděte do galerie v úterý po 5. hodině odpoledne, kdy je tu vstupné dobrovolné.

Ještě pár fotek…

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

Povězte nám k tomu něco!