Konečně zážíváme Kanadu: Whistler, jezera a krávy

Jestli jsme včera dělali jůůů a jééé, tak 1. Máj byl ve znamení WOW.

Kvůli časovému posunu jsme se probudili před sedmou ráno, ale dům našich hostitelů jsme opustili až kolem deváté. Na doporučení Courtney jsme zašli na snídani do Zephyr Cafe. Měli tam výbornou kávu a super (organické!) dorty. V nedaleké sámošce jsme ještě nakoupili nějaké zásoby (hlavně vodu, sušené maso a medvědí tlapky) a můžeme vyrazit dál na sever.

První dnešní zastávkou je Whistler, lyžařské městečko, ve kterém se konala většina olympiády v roce 2010. Vypadá to tady jako na obrázcích z katalogu. Kamenné domy, dlážděné cesty, hezké obchody v podloubí, spousta upravené zeleně, kytek a uprostřed toho všeho olympijské kruhy.

Projdeme se pěší zónou v centru ke spodní zastávce kabinky. Svah před námi pokrývají jen zbytky špinavého sněhu a lanovka stojí.

Na vrchol se takhle zjara dá dostat jen gondolou z Upper Village. I tahle část městečka je skoro liduprázdná, ale pár nadšenců s lyžema a snowboardem přeci jen potkáme.

Ve Whistleru, stejně jako včera ve Squamishi, mají speciální koše na odpadky. Jsou zabezpečené proti medvědům-bufeťákům.

Před sebou máme ještě asi 350 km jízdy přes hory. Jsou to slušné serpentýny, stoupání i klesání a opět spousta zákazů stání. Tentokrát kvůli lavinám. I když jsme pořád v horách, jejich ráz se celkem výrazně mění – zalesněné svahy střídají zelené stráně i holé skály.

U silnice dneska nejsou cedule upozorňující na medvědy, ale jen na jeleny a koně. A koňů potkáváme fakt spousty. Pasou se nejenom v ohradách, ale i volně u cesty. Možná ještě víc než koňů je tu krav. Chtěla jsem k nim jít blíž, ale Vojta mě nepustil.

Zastavujeme se u rezervoáru s pitnou vodou a několika jezer.

Seton Lake Reservoir

Domky u cesty vypadají jak z amerického filmu. Jsou to jednoduché kvádry, které se zdají být dost chatrné, s velkým pozemkem, na němž nechybí jeden či dva trucky, RV (obytný přívěs) a nějaký ten vrak auta. Častým doplňkem je i basketbalový koš.

Originální jsou místní pojmenování měst, motelů, benzínek i usedlostí – jmenují se jednoduše podle toho, na kolikáté míli se nacházejí. Proč ne.

Po šesté večer dorazíme do cíle, kde strávíme následující dvě noci. Seawood Bed&Breakfast leží na Fishing Highway 24 a jeho majitelé slibují na webu odpočinek v přírodě s divokými zvířaty. Původně jsme zde měli zamluvenou chatku, ke které (jak jsem včera zjistila) patří i nedaleká kadibudka. Protože jsme ale jediní hosti, za malý příplatek se přesuneme pod střechu hlavní budovy. Majitelé Maggie a Thomas jsou starší pár původem z Německa. Hned nám vysvětlí, že náš pokoj se nejmenuje „Eagle view“ pro nic za nic. Ze skleněných dveří vedoucích na terasu je skutečně vidět na hnízdo orla bělohlavého. Tak kdyby brzy nepřibyl další post, tak mě má asi na svědomí nějaké kanadské zvíře…;)

/to be continued…/

 

Stihla před odjezdem ukořistit bakalářský titul z marketingové komunikace, který však v Kanadě nikoho moc nezajímá. Jejím zaměřením je hospitality marketing/event management, takže se snaží získat pracovní zkušenosti v této oblasti – hotely jsou jasná volba.

Povězte nám k tomu něco!