Nový život i přátelství

Můžu Vám říct rovnou, že nikdo z mé rodiny a přátel by si netipnul, že během pár měsíců převrátím svůj život kompletně naruby. Vše začalo mojí nehodou na lyžích – diagnóza potrhané či přetrhané skoro veškeré vazy v obou kolenech. Nemohla vůbec sportovat a jednoho dne si Vám tak brouzdám po stránkách s letenkami a najdu tam nabídku na letenky do Austrálie za cca 16,5 tis. Kč… říkám si, tož kurde, to je safra levné a návštěva Austrálie byl můj největší životní sen. Určitě je Vám jasné, jak to dopadlo.

Plánování měsíčního road tripu mi dalo poměrně dost práce. Nicméně výsledkem byl plán cesty hned s devíti přelety.. Praha – Řím – Šanghaj – Sydney – Gold Coast – Sunshine Coast – Melbourne – Šanghaj – Londýn – Paříž – Praha. Ve chvíli, kdy jsme nasedly do prvního letadla mi bylo jasné, že mi tahle cesta změní život a taky že ano!

Poznávání nových kultur, lidí a zemí Vám hodně otevře oči. Říkáte si, proč jsou ti Češi věčně tak nasraní??? Jaké bylo překvapení, když všude ve světe se k nám lidé chovali velmi přátelsky, ihned ochotně a bez optání nabízeli pomoc…

Do Kanady přes Porto Rico

Těsně před Vánoci, po návratu do Čech se mi v hlavě začal honit plán o ukončení pracovního poměru v létě a o přesunu do teplých krajin za prací barmana. Na začátku ledna začaly veškeré banky propouštět. Osud společně s mým bývalým nadřízeným zapracoval a já se ocitla na konci ledna bez práce. Příjemným zjištěním bylo odstupné, odměny, flexi pasy atd. Zakoupila si s kamarádkami letenky do Barcelony a odtamtud do Porto Rica. Veškerý svůj elán jsem věnovala plánování dalšího skoro měsíčního road tripu:) Mezitím přišla kolegyně, že chce v létě vyrazit do Kanady na program Working Holiday… říkala jsem si, chceš žít v anglicky mluvící zemi, do Kanady si chtěla co nejdřív zavítat, tak proč to nezkusit s ní. Osud opět zapracoval, zjistila jsem, že mi nájemní smlouva končí v březnu… majitel ode mě odkoupil většinu vybavení a já se do 14 dní vystěhovala. Náš rodinný dům bohužel není nafukovací, proto jsem rozprodala i většinu svého oblečení, obuvi a dalších nesmyslů.

V tu chvíli vše nabralo správný směr. První týden v dubnu jsem zažádala o vízum a 17. dubna už byla s kamarádkami nastoupená na ruzyňském letišti směr Porto Rico. Vše proběhlo skvěle – mezitím, co já si užívala na dovolené, úředníci mi schválili vízum a já si tak ihned po návratu mohla zakoupit letenku. Otázku, kdy vlastně poletím, mi velmi ulehčili v agentuře, která mi zprostředkovala kurz angličtiny. Začátek kurzu byl stanoven 3.6. a zcela náhodou nejlevnější jednosměrná letenka Praha – Frankfurt – Vancouver byla na 1. června cca 11,5 tis. Kč. Awesome! Tak jsem se řádně se všemi rozloučila a naprosto bez zabrán se vydala vstříc novým a lepším zítřkům!

 

Začátek ve Vancouveru

Protože jsem zkušený plánovač, ubytování jsem si samozřejmě zajišťovala již z Čech. Na FB Zažijte Kanadu jsem našla několikrát odkaz na Craigslist, tak jsem to zkusila. Opět to skvěle vyšlo. Našla jsem pěkně vypadající pokoj v nově zrekonstruovaném bytě pobliž Commercial Dr. za 600 CAD. Napsala jsem majitelce, která mě původně považovala, za sériového vraha… nicméně i tak slečnu komunikující z Čech upřednostnila před ostatními uchazeči z Kanady. Byly jsme v kontaktu skoro 14 dní, když mi moje nová roommate nabídla, že by mě mohla autem vyzvednout v Olympic Village, ať se nemusím trmácet po dlouhé cestě.

Po menším zpoždění díky neznalosti Skytrain jsme se konečně potkaly na určeném místě! Z auta vystřelila usměvavá a milá blondýnka plná energie, která mě přijala obětím a pozváním na večeři s přáteli. Od první chvíle jsem věděla, že my dvě budeme tvořit dobrý tým. Sára se postupem času stala skvělou kamarádkou možná dokonce starší sestrou, kterou jsem nikdy neměla. Představila mě spoustě nových lidí, opravovala mi gramatické chyby při mluvě, pomohla mi s hledáním práce, brala mě sebou na výlety, ale čeho si vážím skutečně nejvíc? Představila mě celé svojí rodině, která mě ihned po první návštěvě adoptovala a já je za to zbožňuju. Díky nim jsem zažila své první skutečné kanadské díkuvzdání a moje vlastní rodina mi nechybí tolik.

Jak už jsem zmínila výše, začala jsem zde chodit do jazykové školy ILAC. Hned první den při rozřazovacích testech jsem se nečekaně seznámila s někým pro mě velmi důležitým. Bože, říkám si! Kdo je ta Ruska, co přišla na zápis ve škole v minisukni, 15cm jehly značky Miu, sáčko Versace, dlouhé gelové nehty výrazný mak- up… no prostě fancy girl:) Alex seděla u stejného stolu, začaly jsme se spolu bavit a po škole vyrazily na kafe do Tima Hortona. V dalších dnech jsme šly společně zařizovat bankovní účet, SIM kartu, SIN number atd. Já zjistila, že tahle holka je naprosto skvělá, vůbec není nafoukaná či rozmazlená. Postupem času se z nás staly nejlepší kamarádky! Prošla za těch pět měsíců velkou změnou. Žije se svým mexickým přítelem Hectorem v Yaletown. Yes, zní to jako špatný vtip Ruska a Mexikánec… co Vám budu povídat, je to občas trošku dost Itálie, ale jsou spolu happy.

Ve škole jsem strávila pět týdnů, osm hodin denně… bylo to vyčerpávající, ale rozhodně to pomohlo. Moje angličtina se za tak krátkou dobu zvýšila o dvě úrovně. Dostala jsem tedy certifikát na fluent English. Po škole jsem si dala 3 týdny prázdnin, pěkne relax na pláži, každý den uplavat minimálně kilometr, fitko… procházka… jo to byla paráda! Nádhera za prvních 8 týdnu v Kanadě jsem potkala jednorázově pouze tři Čechy a to právě díky ILAC.

 

Pokud Vám mohu dát několik rad:

1. všechno hledejte na www.craigslist.com nebo www.booking.com či www.hostelworld.com

2. jazykový kury rozhodně nejsou vyhozené peníze, ale můžete určitě najít levnější variantu než jsem absolvovala já (4+1 týden za 1200 CAD)

3. pokud jste se přijeli opravdu kvůli angličtině, snažte se kontakt s Čechy alespoň ze začátku po příjezdu udržet na minimu – pokud budete s nimi bydlet, pracovat i trávit volný čas jen s nimi, věřte mi, že moc velký progress neučiníte :)

O práci napíšu zase někdy příště…

Na konci loňského roku si splnila životní sen - cestování po Austrálii. Ve chvíli, kdy s kamarádkou nasedla do prvního z deseti přeletů, které je na jejich měsíčním road tripu čekaly, se jí změnil život. Cestování ji naprosto pohltilo a přesvědčilo, že potřebuje velkou změnu. Osud zasáhl právě včas – na konci léta se začalo v bankovnictví propouštět, tak si Jitka sbalila pár věcí a několik platů, prodala veškerý svůj majetek, v dubnu zažádala o vízum a 1. června se vydala žít svůj sen do Vancouveru.

Povězte nám k tomu něco!