Jak jsem se ze mě stal „Al Bunda“

Po pěti týdnech v jazykové škole jsem si chtěla udělat dva týdny volna :) Letošní červenec byl po stránce počasí extrémně vydařený – padl dokonce rekord, protože nepršelo od konce června, tuším 35 dní v kuse… Nicméně mé peněžní zásoby se tenčily, takže jsem byla nucena začít hledat práci.

Na začátku je třeba si uvědomit, že jaké máte zkušenosti a školy za hranicemi Kanady tu nikoho absolutně netankuje. Každý tu začíná od nuly a nikdo tu na nás nečeká s otevřenou náručí. Životopis tu standartně mají na jednu A4, pouze v případě profesionálních životopisů (manažeři atd.) očekávají delší verze. Vytvořily jsme se Sárou naprosto falešné resumé se zkušenostmi z obchodu, restaurací a hotelů. Začala jsem ho tedy hromadně rozesílat, ale na mé elektronické žádosti naprosto nikdo nereagoval. Bohužel zde funguje pouze žádost o práci osobně, tedy s vytištěným životopisem obejít asi půlku města a snažit se na lidi zapůsobit svou angličtinou a osobností.

Po týdnu snažení jsem začínala trošku propadat stresu. Na skupině Češi ve Vancouveru jsem našla příspěvek od jedné slečny, že nabírají nové lidi do cleaning company. Řekla jsem si lepší nějaká práce nežli žádná! Zavolám tedy majitelce, ale ta už bohužel někoho najala, nicméně byla tak hodná, že mi předala číslo na další tři Češky vlastnící zde úklidovky. Zkusila jsem tedy zavolat další a hned druhý den 1. srpna jsem nastoupila do uklízecí společnosti. Vlastní ji Česka, která tu žije více než 30 let.

Práce to byla jednoduchá, žádná zodpovědnost, což nám bylo kompenzováno minimální mzdou. Většina mých kolegů byli Češi nebo Slováci. Co vám budu povídat, po prvních třech týdnech moje angličtina vzala za své. To přepínání z češtiny do angličtiny mě strašně štvalo. Naštěstí se to trochu vyřešilo tím, že jsem díky své angličtině mohla jezdit samostatně na zakázky. Postupem času mi vadilo pracovat v nezabezpečených a zaprášených prostorech. Zdraví mám prostě jenom jedno. Ono když vám spadne na holeň z výšky tvárnice nebo spadnete z opičí dráhy, kterou vám připraví main constructor místo schodů a natlučete si, tak toho začnete mít prostě dost! Na konci měsíce října po třech měsících jsem tedy dobrovolně odešla.

Na konci října jsem dělala pohovor na pozici asistentky do obchodu s obuví. Manažerka pochází z Evropy, takže jsem poprvé přinesla na výběrko svůj skutečný životopis z ČR. Po týdnu mi napsali, že tato pozice byla obsazena, ale byl minabídnut part time job jako „Al Bunda“ – prodavač obuvi. To jsem nemohla odmítnout, já prostě miluju boty! Ihned jsem nabídku přijala a čekala na telefon ohledně rozvrhu hodin. Po pěti dnech jsem zavolala do obchodu a bylo mi řečeno, že nabídka neplatí, protože již nabrali tři další lidi. WTF??? Nebudu zapírat, že mé zklamání bylo velké. Zůstat ve Vancouveru bez práce není zrovna legrace, pokud si uvědomíte, jaké jsou tu životní náklady.

Aktualizovala jsem životopis, doplnila reference a ihned druhý den jsem odpověděla na několik inzerátu online, které jsem našla na Craigslistu. Mimo jiné i úklidové agentury. Do půl hodiny mi z jedné volali, jestli mohu přijít ještě ten den na pohovor. Po deseti minutách rozhovoru jsem byla okamžitě přijata a začala hned druhý den pracovat… OMG první den od osmé do deváte trénink, poté úklid až do šesté do večera… totálně vyčerpaná dorazím domů, světlo na schodech opět nefunguje, tak jdu po tmě… a hups – špatně šlápnu a opět si udělám něco s kolenem! Zůstanu ležet na podlaze a po chvíli, kdy se doplazím aspoň na gauč začne zvonit telefon… hádejte, kdo volal? Vedoucí směny z obchodu s obuví ohledně rozvrhu hodin. Awesome… oteklé koleno a k tomu měla dvě práce :) nicméně jsem měla velkou radost…

Zdoj obrázku: www.aliexpress.com

Od začátku listopadu pracuji tedy pro obě firmy na part time. Pro obchod s obuví pracuji v průměru 35 hodin týdně a musím říct, že tu práci fakt žeru. Aktuálně pracuju už asi 12 dní bez day off, protože před Vánocemi jsou obě firmy nejvíc busy. V obou firmách je možnost profesního růstu, tak uvidíme, jak to bude do budoucna… třeba budu mít štěstí a získám díky některé z nich vízum na další rok :)

 

Pár rad do začátku:

1. snažte se procvičit angličtinu ještě před příjezdem sem, pokud nebudete umět skoro vůbec nic, čeká vás rok práce pro cleaning company, busser nebo dishwasher…

2. vytvořte si životopis se zkušenostmi v obchodě, restauraci a hotelech podle toho, ve které oblasti chcete získat práci

3. choďte osobně po místech, kde máte skutečně zájem pracovat, nebojte se zajít tam opakovaně a skutečně tak projevit o práci zájem….

4. kontrolujte komunitu Češi ve Vancouveru, občas se tam objeví nabídky práce

5. snažte se získat doporučení od každého zaměstnavatele, na to se tu hodně hraje

6. další možností je zažádat o práci v Temp Agency – osobně s tím nemám zkušenost

A hlavně – neklesat na mysli a nepolevovat v hledání! Ono se něco vždycky najde:) 

Na konci loňského roku si splnila životní sen - cestování po Austrálii. Ve chvíli, kdy s kamarádkou nasedla do prvního z deseti přeletů, které je na jejich měsíčním road tripu čekaly, se jí změnil život. Cestování ji naprosto pohltilo a přesvědčilo, že potřebuje velkou změnu. Osud zasáhl právě včas – na konci léta se začalo v bankovnictví propouštět, tak si Jitka sbalila pár věcí a několik platů, prodala veškerý svůj majetek, v dubnu zažádala o vízum a 1. června se vydala žít svůj sen do Vancouveru.

2 příspěvků u “Jak jsem se ze mě stal „Al Bunda“”

  1. Je na vás nějaký kontakt, chtěla bych se prosím na něco zeptat! Děkuji.

  2. Ahoj muzu dostat kontakt na vyse uvedenou pani z cleaning company? Dekuji mnohokrat

Povězte nám k tomu něco!